Někteří lidé skutečně hobby nemají a je to s nimi potíž. Oni se nudí. My netušíme, co to je slovo nuda. Někde jsme o tom četli, ale nikdy nezkusili na vlastní kůži. Kde se to kupuje? Maže se to na chleba? Když už však ten člověk nějakou zálibu má, musí si vždy položit otázku, zda je všechno v pořádku. I pokud je to neškodná věc. Kupříkladu filatelista si musí uvědomit, že je ho sbírka je a bude cenná, když přidá další kusy, ale má na to? Jsou fanatičtí sběratelé, kteří musí věc mít a nemusí to být známka. Například odznak, kniha, prostě cokoli, co sbírají. A jsou schopni ty peníze urvat rodině.
Obrazně to můžeme říci tak, že manželka s dětmi mají hlad, ale on má svou vysněnou věc, která je ostatním k ničemu. Prostě, ani sběratelství by nemělo příliš zasahovat do společného života. Totéž platí pro horolezce, rybáře, hráče čehokoli a pro všechny ostatní. Pokud víte, že vám váš koníček bude vždy milejší než všechno ostatní, neudělejte tu chybu a nežeňte se. Nepořizujte si rodinu. Víte, ona žena před svatbou bude tvrdit, že jí ta vaše zaujatost, nebo vášeň nevadí, ale když po svatbě budete chtít třeba někam jet, na hory, k vodě prostě někam, otluče vám o hlavu, že je vám to druhé milejší než ona.
A dodá něco o penězích. To proto, že už je máte společné a ona z toho, že vy vylezete na Matterhorn nic nemá. Když přinesete kapra, tak možná bude ráda, ale stejně vám pak řekne, že vás přišel na sedm tisíc podle výbavy a povolení a já nevím čeho ještě. Prostě hobby a manželství nejdou spolu dohromady. Ledaže je to koníček společný, a to je někde naprosto jinde, to už je jiná písnička. Ale i ta se musí hrát opatrně, protože i tohle musí mít určité meze. Abyste pak neseděli před bytem s nezaplaceným nájmem a vzpomínali na to, jak hezky bylo v Tibetu a jeho ještě krásnějším okolí.