Mít děti je opravdu veliká vzácnost, protože si představte, kdybyste si s partnerem opravdu hodně přáli děti, potom byste zjistili, že nemůže žena otěhotnět. Nejhorší je, pokud žena se dozví, že nemůže otěhotnět. Vlastně ona si potom bude vyčítat, že to je jenom její chyba. Potom bude taková nervózní a potom samozřejmě se všechno negativního také ukáže na jejich vztahu. Někdy to přežijí a budou si adoptovat dítě anebo si jednoduše pořídí nějakého domácího mazlíčka, jak to dělá opravdu hodně lidí. Někdo to ale udělá tak, že druhý partner to nevydrží, že nebude mít vlastního potomka.
A bohužel to někdy končí také rozchodem nebo rozvodem. Já jsem opravdu ráda, že já mám dvě zdravé děti a jsem s nimi opravdu maximálně spokojená a jsem za ně ráda. Rozhodně bych neměnila. Moje sestra zase říká, že by děti nikdy nechtěla. Mojí sestře už bude skoro čtyřicet let a říkala, že vůbec nelituje toho, že nemá žádné dítě. Ovšem ale neví, co třeba bude dělat za deset let. Třeba jako padesátiletá žena bude litovat toho, že nemá žádné děti, protože třeba už v pětapadesáti letech by mohla mít nějaké vnouče. A když potom já budu mít třeba například vnouče anebo více vnouče, tak třeba moje sestra potom bude závidět, že mám vnoučata a že ona nemá.
Já si myslím, že dítě by měla mít asi každá žena. Rozhodně ale neodsuzuji žádnou ženu, která se rozhodne, že bude žít bezdětný život, že třeba žádné dítě nechce. Tohle je naprosto logické, že když dítě nechce, tak ho mít nebude. Co by potom dělala s dítětem, kdyby ho nechtěla? Třeba by ho dala do ústavu anebo do dětského domova. V tomhle tedy připadá lepší úvaha, že raději nemít žádné dítě, když člověk nechce. Znám ale některé rodiny, kde se třeba lidé pohádají, když se někde ta žena rozhodne, že nebude mít nikdy děti, třeba její rodiče, tohle vůbec nepochopí.