Máte rádi děti? Já si myslím, že bych asi nenašla člověka, který by mi řekl, že nemá vůbec rád děti. Já děti opravdu hodně miluji, ale řeknu vám, že než jsem měla své první dítě, tak mi bylo dvaatřicet let. A to hlavně kvůli tomu, že jsem od svých pětadvaceti let nemohla vůbec otěhotnět. Ani nevíte, jak to pro mě bylo hrozné. Vůbec jsem nevěděla, jestli ještě vůbec někdy budu mít dítě. Přiznám se, že ze začátku jsem podezřívala partnera, že on je určitě neplodný, protože jsem si nedokázala představit a také sama sobě připustit, že já bych byla neplodná nebo že bych měla nějaké problémy s otěhotněním.
Proto jsem z toho byla velice nešťastná a také smutná. Proto jsem se zeptala partnera, jestli nepůjdeme oba dva do nějaké poradny. Anebo na nějakou kliniku, aby nás oba dva vyšetřili, protože moc jsem si přála děti. Můj partner si přál také děti, takže jsme byli oba dva na to, ale bohužel se nám tohle vůbec nedařilo. Na klinice mi zjistili, že mám špatné vaječníky a také vejcovody. Bylo to opravdu hrozné. Byla to také dlouhá léčba, ale vyplatilo se to. O několika let později jsem otěhotněla, byla jsem opravdu nadšená. Byl to moje první těhotenství a také moje první dítě. Byla jsem opravdu nadšená, že se tohle podařilo opravdu na první pokus. Bylo to umělé oplodnění.
Řeknu vám, že větší radost jsem v životě snad ještě nezažila, než když mi lékař oznámil, že jsem těhotná a že to vypadá všechno v pořádku. Další největší radost mého života bylo, když jsem potom už v ruce držela své první dítě. Bohužel to bylo i poslední. Chtěla jsem mít dvě nebo tři děti, ale už se to nedařilo, protože jsem měla opravdu špatné vejcovody. Jenomže mně tohle nevadí. Mám alespoň jedno dítě. A to si budu opravdu perfektně rozmazlovat. Myslím si, že opravdu hodně lidí, kteří jsou vděční i za jedno dítě, když třeba nemohou dlouze a těhotnět. Moje kamarádka je na tom podobně. Zatím ale má smůlu a nemůže otěhotnět ani při umělém oplodnění.