Category Hobby

Někteří lidé skutečně hobby nemají a je to s nimi potíž. Oni se nudí. My netušíme, co to je slovo nuda. Někde jsme o tom četli, ale nikdy nezkusili na vlastní kůži. Kde se to kupuje? Maže se to na chleba? Když už však ten člověk nějakou zálibu má, musí si vždy položit otázku, zda je všechno v pořádku. I pokud je to neškodná věc. Kupříkladu filatelista si musí uvědomit, že je ho sbírka je a bude cenná, když přidá další kusy, ale má na to? Jsou fanatičtí sběratelé, kteří musí věc mít a nemusí to být známka. Například odznak, kniha, prostě cokoli, co sbírají. A jsou schopni ty peníze urvat rodině.

Obrazně to můžeme říci tak, že manželka s dětmi mají hlad, ale on má svou vysněnou věc, která je ostatním k ničemu. Prostě, ani sběratelství by nemělo příliš zasahovat do společného života. Totéž platí pro horolezce, rybáře, hráče čehokoli a pro všechny ostatní. Pokud víte, že vám váš koníček bude vždy milejší než všechno ostatní, neudělejte tu chybu a nežeňte se. Nepořizujte si rodinu. Víte, ona žena před svatbou bude tvrdit, že jí ta vaše zaujatost, nebo vášeň nevadí, ale když po svatbě budete chtít třeba někam jet, na hory, k vodě prostě někam, otluče vám o hlavu, že je vám to druhé milejší než ona.

A dodá něco o penězích. To proto, že už je máte společné a ona z toho, že vy vylezete na Matterhorn nic nemá. Když přinesete kapra, tak možná bude ráda, ale stejně vám pak řekne, že vás přišel na sedm tisíc podle výbavy a povolení a já nevím čeho ještě. Prostě hobby a manželství nejdou spolu dohromady. Ledaže je to koníček společný, a to je někde naprosto jinde, to už je jiná písnička. Ale i ta se musí hrát opatrně, protože i tohle musí mít určité meze. Abyste pak neseděli před bytem s nezaplaceným nájmem a vzpomínali na to, jak hezky bylo v Tibetu a jeho ještě krásnějším okolí. 

Každý z nás má nějakého koníčka. A asi není třeba říkat, že je to skutečně dobré pro naši psychiku. Ovšem jelikož jím trávíme mnohdy hodně času, jistě bychom byli rádi, aby byl také užitečný, tedy abychom jej využili i v běžném životě. To však není prakticky možné. Nebo ano?

Zde samozřejmě záleží na tom, o jaký koníček se jedná, ovšem pokud jsme v něm skutečně dobří, pak užitečný může být v podstatě každý z nich. Zdaleka nejlepším příkladem je zde kutilství. Pokud se věnujeme jemu, můžeme provádět nejrůznější opravy a úpravy na našem domě či bytě sami. Tím nejen ušetříme peníze, ale také zajistíme, že vše bude skutečně podle našich představ.

Ovšem není to ani zdaleka jediný příklad. Můžeme například tvrdit, že malování je k ničemu. Pokud jsme v něm však skutečně dobří, můžeme svá díla prodat, mnohdy dokonce za skutečně velké částky. A v dnešní době, kdy peněz není nazbyt, je to rozhodně velké plus. Podobně je na tom sběratelství. Pokud se nám podaří ukořistit nějaký vzácný kousek, pak jej můžeme po nějakém čase prodat se skutečně velkým ziskem. Jedná se zde v podstatě o jednu z forem investic, a je jen na nás, jakým způsobem ji využijeme.

Zde je však potřeba si uvědomit, že jen málokomu z nás se podaří svého koníčka takto zúročit. V první řadě v něm totiž musíte být skutečně velmi dobří, a to se týká skutečně jen malé části populace. Je totiž potřeba nejen talent, ale také mnoho hodin tvrdé práce a dřiny, než se dostanete na takovou úroveň.

Je pak otázkou, zda je koníček na takovéto úrovni pro nás stále ještě koníčkem, nebo zda se již jedná v podstatě o další zaměstnání. Pro většinu z nás totiž platí, že koníček by měl zůstat jen koníčkem. A od toho se nečeká, že nám kromě zábavy bude přinášet ještě cokoliv jiného – a to je dobře. Ukazujeme tím, že i zdánlivě zbytečná činnost má smysl, alespoň pro naše psychické zdraví.