Strojní obrábění je jednou ze základních strojírenských operací a setkávají se s ním v některých domácnostech dokonce i děti. Nejvyužívanějším a také nejdostupnějším strojem, který obrábí (nejen) kovové materiály, je elektrická ruční vrtačka. Seženete ji v každém hobby marketu a zakoupíte ji i ve vybraných e-shopech a máte-li k dispozici patřičné vrtáky, můžete prakticky ihned začít s vrtačkou pracovat.
Vyvrtat otvor dnes dokážou i děti školou povinné v rámci školní výuky a mimo jiné i každý šikovný kutil, ale tento způsob obrábění přece jen postrádá některé důležité vlastnosti – především je velmi nepřesný. Protáhnete jím sice šroub, který u šroubového spoje zajistíte podložkou a maticí, ale potřebujete-li zhotovit otvor přesnější, musíte použít jiný nástroj – výhrubník a po něm stavitelný výstružník. Jak si takové nástroje představit?
Není to vrták – v první řadě je třeba si uvědomit, že výhrubník ani výstružník není vrták, a ani se mu svým tvarem nepodobají. Vrtáky mají dva protilehlé zuby zahnuté do šroubovice, ale tím, že odebírají poměrně velkou třísku a jde o nepřesné pohyby nástroje či jeho uchycení, nemůžete od vrtání očekávat velkou přesnost. Výhrubníky i výstružníky mají těch zubů víc.
Větší počet zubů – větší počet zubů, které jsou navíc zhotovené po obvodu nástroje, umožňuje velmi přesné vedení výstružníku předvrtaným otvorem, a tím pádem je přesnost výroby mnohem vyšší. U výstružníků jsou lépe rozložené řezné síly po obvodu nástroje, což zajišťuje velmi přesný kruhovitý tvar otvoru a také velice hladký povrch. Takto vyrobené součástky pak snadno vytvoří pohyblivý spoj u libovolného mechanismu.
Menší tříska – výstružníky odebírají v otvoru velmi jemnou třísku, a to ještě více zpřesňuje výrobu lepším vedením nástroje v obrobku. Čím jemnější tříska, tím méně pravděpodobnosti vzniku nepřesností při výrobě.